V tomto věkovém období sjednocuje celý program osoba Ježíše – Dobrého Pastýře. Dětem se předkládá celkem šest tematických celků, které obsahují cca 53 katechezí. Dětem se prezentují během tří let. Uvedení do celého programu, podrobný popis jednotlivých tematických celků a podrobné scénáře katechezí obsahuje příručka Já jsem Dobrý Pastýř. 

Na této stránce charakterizujeme každý tematický celek stručně podle publikace Náboženský potenciál dětí ve věku 3 – 6 let. K některým tématům postupně doplníme komentáře pro lepší porozumění teologických základů i didaktickému postupu. Dle zájmu doplníme i některá praktická doporučení.

Tematické celky a jednotlivé katecheze

Číslování je zvoleno podle příručky Já jsem Dobrý Pastýř:

7.1 Mše svatá

Tímto tematickým celkem se v každém novém roce začíná a končí v závěru školního roku. Jde o obsahově nejbohatší a zároveň nejdůležitější tematický celek. Mše svatá je místem a časem, kdy se setkáváme s naším Dobrým Pastýřem nejkonkrétnějším způsobem: On volá své ovečky, aby přišly k jeho oltáři a nasytil je sám sebou, svou láskou. K tomuto porozumění dětem pomáháme ve dvou krocích: 1. hlásáním kérygmatu o Ježíši jako Dobrém Pastýři, který neustálá dává svůj život pro nás; 2. uvedením do jazyka liturgických znamení.

Dětem je nejprve zvěstováno kérygma: Pastýř dává život za své ovečky. Nejde přitom o jen o jeho smrt, ale o neustálé dávání jeho života v eucharistii. On zůstává v nás a my v Něm právě skrze eucharistii. Chápání eucharistie jako „svátosti daru“ je dětem velmi blízké a autorky programu si ověřily, že je to nejúčinnější způsob, jak pomoci dětem mši svaté porozumět. Mše svatá je úžasná výměna darů mezi nebem a zemí: Bůh nás obdarovává a my na tento dar odpovídáme. Tímto způsobem také děti zasvěcujeme do teologie smlouvy, tj. základního vyjádření vztahu mezi Bohem a člověkem.

Poté, když děti porozumějí spojení podobenství o Dobrém Pastýři se mší svatou, jsou uváděny do jazyka znamení užívaném v liturgii: biblické události jsou pomocí gest a slov zpřítomňovány ve mši svaté. Klíčová jsou gesta vkládání rukou s modlitbou (epikléze) a pozdvižení kalicha a obětní misky s modlitbou chvály (doxologií), která odkazuje na odpověď člověka.

Prakticky:

1. Dříve, než se začneme zabývat významem jednotlivých gest a liturgických modliteb, je třeba, aby si děti osvojily názvosloví liturgických míst a předmětů. Jde o smyslová cvičení, která mají pro děti velký význam a jsou jim blízká. Materiál pro děti tvoří modely oltáře, ambonu, liturgickým předmětů, knih a liturgických rouch. K osvojení názvů se používá třístupňová lekce podle Marie Montessori:
   1. katecheta ukazuje předmět a pojmenuje ho;
   2. Kde je kalich? Dítě jej podá nebo na něj ukáže;
   3. Co je toto? Dítě předmět pojmenuje. 

Děti tak získají slovní zásobu, která jim umožní přejít k práci, která je obsahově bohatší. Současně se ději seznamují s prvními symboly: např. kříž: Ježíšova smrt; svíčky – Ježíšovo vzkříšení …

2. Z liturgických znamení představujeme dětem postupně gesto vztažení rukou s modlitbou epikléze, tj. prosby k Otci, aby seslal Ducha Svatého a proměnil dary na oltáři. Toto gesto ukazuje na Boží dar nám lidem, na jeho první iniciativu. Poté je to gesto doxologie – chvály Otci a dar Syna jako odpověď na Otcovu lásku, a dar nás, věřících, kteří jsme se spojili s Ježíšem Kristem (na to ukazuje příprava kalicha). Zdůrazníme důležitost AMEN, kterým vyslovujeme svoje potvrzení.
   Starším dětem pak představujeme gesta spojená se svatým přijímáním: lámání chleba (jednota) a znamení míru a pokoje – pozdravení pokoje.
   Tato gesta jsou představována jednotlivě podle zásady „izolování bodů s největším teologickým obsahem“. Gesta zbytečně nevysvětluje, mocně působí samy o sobě. vyvolávají v dětech radost a uspokojení.

Zpracováno podle Religious Potential of the Child 3 – 6 years, s. 79-97.

7.2 Advent a Vánoce

Mezi Bohem a člověkem je pouze jedna smlouva, která se uskutečňuje v několika po sobě jdoucích fázích. Tento tematický celek je zaměřen na fázi vtělení Božího Syna, který se stává člověkem. Jde o historickou událost.

Do tajemství vtělení děti uvádíme ve třech krocích:

1. Nabídneme dětem několik krátkýchprorockých pasáží v období adventu. Jejich jazyk obsahuje pro děti představitelné obrazy, které jsou jim velmi blízké. Cílem je nabídnou obrazy a výrazy, které jsou pro děti poutavé a snadno uchopitelné a dětem postupně poskytnou slova k modlitbě. Zároveň ukazují na tajemství vtělení: Ježíšovo vtělení bylo dlouho očekáváno.
2. Pomocígeografického materiálu, jako je glóbus a mapa země Izrael, pomůžeme dětem, aby si události uměly spojit s konkrétním místem.
3. Vybrané pasáže z evangelia o Ježíšově dětství s teologickým významem, do kterého dítě může proniknout. Jde o texty, které ukazují kontrasty a zpravidla obsahují i modlitbu. Dětem pomáháme objevit,kdo je dítě Ježíš? Kontrasty naznačují, že Ježíš je Boží Syn a zároveň člověk. Vybrané texty také poskytují dětem slova k modlitbě. Měly by k tomu být vedeny tak, abychom nepotlačovali jejich osobní modlitbu, ale spíše ji inspirovali. Vybíráme jen velmi krátké pasáže.

Zpracováno podle Religious Potential of the Child 3 – 6 years, s. 105-119.

7.3 Podobenství o Božím království

Tajemství Božího království jsou výborným „předmětem“, na který můžeme upřít pozornost dětí, aby ho pozorovaly a zkoumaly a zejména nad ním žasli. „Úžas je vážná věc“, píše Sofia Cavalletti, „která spíše než aby nás odváděla od reality, může vzejít pouze ze soustředěného pozorování reality… Pouze trvalým a hlubokým pozorováním reality si uvědomíme její mnohé aspekty a tajemství, které obsahuje.“ A dále: „Když se úžas stane naším základním postojem, dá tak náboženský charakter celému našemu životu. Přiměje nás žít s vědomím toho, že jsme součástí neuchopitelné a s ničím neporovnatelné skutečnosti.“ „Úkolem vychovatele je nabídnout dětskému úžasu předmět, který dítě vždy povede hlouběji do uvědomování si skutečnosti, předmět, jehož hranice se stále rozšiřují postupným rozjímáním dítěte o něm.“

Podobenství o růstu Božího království jsou takovým předmětem. Děti žasnou nad tím, že:

• něco velmi malého (nejmenší ze všech semen) se promění v něco opravdu velkého (velký strom)
• kvásek dokáže prokvasit mouku, která se mění na chléb
• semeno roste samo a vydá klas

Všechna tři podobenství ukazují na dva mimořádné okamžiky – kontrast mezi malým a velkým – aniž by byl zmíněn vývoj. Růst života nelze zachytit během jeho procesu a vzbuzuje pozornost, když je završen. Díky těmto malým prvkům na počátku velkých věcí vidíme, jak úžasná činnost se děje na celém světě. Existuje síla, která je činná v celém vesmíru a která neustále přesahuje prostor. Je to tajemství stvoření. Ten životně důležitý dech, který způsobí, že malé hořčičné semínko se zvětší a stane se z něj velký strom, je dechem ve všem, co je stvořeno a vyzývá lidi k zázračnému pohybu růstu. Svět se postupně stává jasným a my můžeme zahlédnout pozoruhodnou sílu, která je určitým způsobem přítomna i v našem nitru a přece nás naprosto přesahuje. V tomto tajemství je přítomen Bůh.

Podobenství je určitá metoda učení. Odhalují tajemství vesmíru a vedou nás k rozjímání, které nemá hranice. Jsou prostředkem, jak zasvětit děti do tajemství života, a to je naším úkolem.

Prakticky: Děti vedeme k rozjímání otázkami: Odkud pochází taková tajemná energie, která je ukryta i v tom nejmenším semínku? Jaká tajemná síla musí obklopovat svět, aby vyrostly nejen všechny stromy na světě z malých semínek! Dále vedeme děti k tomu, aby rozpoznaly stejnou ohromnou sílu v nich samotných (připomeneme jim jejich růst od malého miminka). Zatímco růst našeho těla dosáhne určitého bodu a zastaví se, uvnitř nás je schopnost stát se „větším“, která pokračuje po celý náš život, a to do smrti i po ní. Smrt je nový a důležitější přechod od méně k více. Dětem toto uvažování pomáhá pohlížet na své tělo s pocitem užaslého obdivu a s hlubokým respektem, dostalo ho darem. Je nositelem tajemství. Pomáháme dítěti objevovat jeho důstojnost Později budou tyto úvahy východiskem i k uvažování nad darem sexuality, nad aktem lásky, který spojuje dva lidi dohromady a činí z nich nositele života.

Podobenství o hodnotě Božího království

Podobenství o kupci a pokladu v poli obsahují i silný asketický prvek: oba protagonistů se vzdají všeho, co mají. Tento prvek ale není přiměřený pro malé děti, proto bychom na něj neměli upozorňovat. Tato podobenství by malým dětem měla pomoci posílit vědomí království uvnitř nás a kolem nás, které je tak cenné, že přesahuje všechny ostatní věci. Soustředíme pozornost dětí na krásu perly a pokladu. Dítě v tomto věku má „dokončit osobnost“, což se projeví později určitým způsobem života. Mají ho přimět zastavit se a žasnout nad královstvím a prožít pocit blaženosti plynoucí z příslušnosti k němu.

Zpracováno podle Religious Potential of the Child 3 – 6 years, s. 138-150.

7.4 Ježíš, Dobrý pastýř

Podobenství o dobrém pastýři, které představuje dětem Ježíše. V zásadě jsou dvě možnosti: zvěstovat jim jeho původ a historii všech důležitých událostí, nebo je přímo uvést do tajemství jeho osoby. K tomu jsou určena podobenství a metafory. KDP pracuje v I. stupni s podobenstvím o dobrém pastýři a ve II. stupni s metaforou o vinné révě. Toto uvádění do tajemství osoby Ježíše Krista kombinuje i se zvěstováním událostí jeho života (vtělení, smrt, vzkříšení, seslání Ducha Svatého církvi). Zkušenost potvrdila, že děti jsou schopné proniknout daleko za obrazy do skutečnosti, která nás přesahuje.

Podobenství o DP pomáhá dětem zamilovat si Ježíše a vytvořit si tak k němu osobní vztah. To odpovídá psychologické potřebě člověka mít blízký vztah, spojení, být hluboce milován. Pouze uspokojením této potřeby vzniká základní důvěra, která nás staví do souladu se světem. Iniciace založená na obrazu Dobrého Pastýře tak pokládá vztah s Bohem na základnu „elementární důvěry“, vytváří „víru, která Bohu důvěřuje“.

Z pohledu modelu katecheze (teocentrický, christocentrický, trinitárně christocentrický, antropologický, antropocentrický) si autorky vybraly trinitárně christocentricky model. To proto, že Bůh se nám dává poznat skrze Ježíše Krista, který se sám představuje jako prostředník, jako Cesta k Bohu. Skrze Ježíše Krista si děti mohou utvářet co nejpravdivější obraz o Bohu. Dobrý Pastýř se stává referenčním bodem a jednotícím centrem všech hlavních témat, kterých se dotýkáme při katechezi malých dětí. Téma Dobrý Pastýř je základem KDP, je spojeno se všem ostatními, jak naznačuje níže uvedené schéma. Je spojené s eucharistií, vtělením Ježíše Krista, příběhem o jeho smrti a vzkříšení, velikonoční liturgií světla a se svátostí křtu.

Podobenství o dobrém pastýři je velmi teologicky bohatý a literárně hodnotný text. Není třeba ho nijak přikrášlovat a doplňovat. Naopak je třeba se omezit na ty aspekty, které děti nejvíce oslovují, a vynechat verše 1-3a a 7-10a, které vyžadují pro porozumění znalost o Palestině Ježíšovy doby. Proto se nejdříve soustředíme na prvky, které mají na děti největší vliv. U malých dětí se vynechává i vlk a nájemce. Těmi prvky, které děti nejvíce okouzlují, jsou osobní láska a ochranná přítomnost Dobrého Pastýře: každou svoji ovečku volá jejím jménem, všechny důvěrně zná, ovečky si na jeho hlas postupně zvyknou a poslouchají ho. Pouto lásky přitahuje ovečky k jejich pastýři.  Hlas pastýře je mocný a nesmírně trpělivý, nikdy se neunaví a dosáhne až k ovečkám, které jsou daleko nebo dokonce mimo stádo. Ty se pomalu otáčí za pastýřovým hlasem a nakonec se spojí v jedno velké stádo. Pastýř ví, co jeho ovečky potřebují: vede je na dobré pastviny, kráčí před nimi, aby jim ukázal cestu, a zároveň je chrání před možným nebezpečím. Ovečky jsou s ním v bezpečí a míru, vědí, že je zde někdo, kdo je ochrání i v nebezpečí.

Podobenství o nalezené ovci (Lk 15, 4-6): malé děti nejsou schopny porozumět morálnímu aspektu tohoto podobenství, protože neznají problematiku hříchu a obrácení. Klíčovou myšlenkou je, že láska dobrého pastýře je taková, že nesnese, aby jedna ovečka byla o samotě a zůstala nechráněna.

Při prezentaci:

• Dětem zpravidla není hned jasné, že všichni jsme ovečky Dobrého Pastýře. Je třeba jim poskytnout čas, aby si samy na to přišly. To jim způsobí radost a my je nechceme o ni připravit.
• První série otázek proto směřuje k tomu, aby si děti uvědomily, kolik lásky dává pastýř svým ovcím. Myslíte si, že Ježíš hovořil o ovečkách na louce?
• Jakmile děti pochopí, že těmi ovečkami myslel Ježíš lidi, pokračujeme otázkami směřovanými na jména konkrétních lidí a také na dítě samotné a na radost z toho, že máme takové štěstí, že jsme tak obdarováni, jak o tom Ježíš vypráví.
• Jakmile děti začnou rozumět tomu, že máme před sebou text, který skrývá něco, co musí být odhaleno, čteme znovu podobenství s velkou vážností. Děti, pokud pronikly do významu textu, reagují na tuto četbu zpravidla spontánní modlitbou.
• K osobnímu rozjímání dětí slouží práce s materiálem. Malé děti zpravidla potřebují ještě někoho, kdo jim bude podobenství číst. Pohyb s figurkami ale vykonává samo. Může rozjímat také formou volné kresby.

Poznámky:

• Toto podobenství odpovídá na jednu ze základních potřeb člověka:milovat a být milován. Dítě si lásku Dobrého Pastýře může spojovat s osobou, ke které má nejsilnější citový vztah. Není vhodné děti v tomto omezovat, ani jim spojovat lásku Dobrého Pastýře s jednou konkrétní osobou. Postava Dobrého Pastýře je otevřená nesmírně rozlehlé citové škále, dítě tak vždy může najít milovanou osobu, ve které se mu odráží láska Dobrého Pastýře. Dítě toto podobenství citově přijímá a sjednocuje se s ním, obraz Dobrého Pastýře se stává součástí jeho osobnosti a prostupuje jeho život.
• Podobenství o Dobrém Pastýři s dítětem „roste“ a nemá konce. Již v nejmladším věku se objevují záblesky, které otevírají dítěti širší obzory, například aspektspolečenství (dítě má rádo nejen Dobrého Pastýře, ale také jeho ovečky). Kolem šestého roku začne dítě rozlišovat v podobenství o nalezené ovci aspekt lásky, která odpouští. Později půjde o pastýře jako o osobu, která ukazuje cestu, jde před ovečkami. Ta cesta není bez překážek, ale na jejím konci je hojnost života od Vzkříšeného Pána. To odpovídá třem stádiím vývoje dítěte podle Marie Montessori:

o    pozdější dětství (od 6 let): morálně citlivé období

                  o    adolescence: citlivé období hrdinství

Dobrý pastýř a eucharistie

Dítě, které se seznámí s Dobrý Pastýřem, by mělo být zasvěcováno také do způsobu, jakým se s DP setkáváme, to je ve mši svaté. On volá své ovečky, aby přišli k Jeho oltáři a sytí je sám sebou výjimečným způsobem. V katechezích o eucharistické přítomnosti DP se dětem tato skutečnost vizualizuje. Způsob vedení této prezentace je podrobně a pečlivě rozepsán v příručce. Doporučujeme seznámit se s ním, promyslet ho a pečlivě realizovat.

7.5 Svátost křtu

Sjednocujícím bodem katechezí o křtu je obraz Ježíše jako Světla. Děti jej zanjí z proroctví o Mesiáši a z velikonoční liturgie světla. Prezentaci o křtu tedy nejprve spojujeme s těmito prvky a přidáváme znamení paškálu a křestní svíce. Pracujeme s kontrastem temnoty a světla: lidé dlouho čekali, až bude zapáleno Světlo. Když se Ježíš narodil, světlo začalo osvětlovat celý svět… Když dobrý pastýř položil za své ovečky život, jakoby světlo zhaslo, ale jen na chvilku, protože světlo bylo znovu zapáleno a už nikdy nezhasne. Je to nové světlo… Vzkříšený Kristus ho dává darem těm, kteří mu chtějí být blízko. Jeho světlo přijímáme do svého srdce při křtu. – To je myšlenková linie první katecheze. Světlo je zde ještě propojeno s křestním rouchem a křestní svící.

Ve druhé prezentaci se představuje kniha Božího slova a voda: světlo k nám přišlo i skrze tuto knihu, skrze Slovo, které dává poznat Boha. Voda očišťuje a umožňuje život. Je nám dána ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Odvádí od nás všechnu temnotu a my jsme narozeni v království Božím „nekonečného světla“.

Ve třetí katechezi se prezentuje gesto vkládání rukou a znamení kříže. Vkládání rukou děti znají z prezentace o mši svaté. Centrem dění je Duch Svatý, který posvěcuje vodu. Znamení kříže dětem představíme jako znamení vítězství Dobrého Pastýře nad silami temnost. Kněz nám ho dělá palcem na kůži, jakoby ho chtěl vtisknout, ale ve skutečnosti bylo vloženo do našich srdcí jako „perla obrovské ceny“, jako „hořčičné semínko“. Děti vnímají v tomto znamení ochranný štít. Později si ho spojí i se svátostí smíření.

Toto téma úzce souvisí s Velikonocemi, křest je plodem Velikonoc, proto je třeba  toto téma zařadit až po seznámení dětí s velikonoční událostí. 

Zpracováno podle Religious Potential of the Child 3 – 6 years, s. 98-104.

7.6 Ježíšovo vzkříšení

Velikonoční tajemství je klíčem k porozumění křesťanské víře. Zvěstování o Ježíšově smrti by nikdy nemělo být odděleno od zvěstování jeho vzkříšení. Na Ježíšově smrti je zcela nové to, že skrze Něj po smrti následuje obnovený a věčný život. Pro malé děti je ještě těžké porozumět tomu, že život je silnější než smrt. Také není vhodné uvádět dlouhé popisy utrpení, proto s malými dětmi není zařazena křížová cesta.

Biblický text o Ježíšově smrti je zvolen podle Lukáše a Jana, kteří zdůrazňují tyto momenty:

• velké kontrasty: zachycuje nejsilnější okamžik Ježíšova ponížení odkazy k jeho královskému majestátu (Lk 23, 37-38: když jsi židovský král, zachraň sám sebe; 42). Tuto skutečnost si děti mohou spojit s královstvím malým jako zrnko hořčice, které ale vyroste jako strom. Ježíš je králem takového království…
• srozumitelně hovoří o vzkříšení: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.“ (Lk 24, 5-6)
• ukazuje na univerzálnost události vzkříšení: Jan 19, 17-30: poukazuje na přítomnost pohanů – vojáků a židů – Maria a Jan u Kristova kříže.

Smrt a vzkříšení Ježíše Krista jsou dětem zvěstovány dvojím způsobem:

1. Jako historická událost, proto předchází katecheze o biblickém zeměpise zaměřená na město Jeruzalém; používá se maketa Ježíšova hrobu.
2.    Ve slavení Liturgie světla, kde děti zažívají kontrast mezi temnotou a světlem, a spojují si událost smrti a vzkříšení se sebedarováním Dobrého      Pastýře.

Zpracováno podle Religious Potential of the Child 3 – 6 years, s. 115-119.