VI. Historické události v životě Ježíše Krista

Tato kapitola obsahuje několik částí, z nichž uvádíme některé myšlenky Sofie Cavalletti:

(myšlenky budou postupně doplňovány)

Proroctví

Co se Starého zákona týče, omezili jsme v případě dětí do šesti let na několik krátkých prorockých pasáží v období adventu. Prorocký jazyk používá obrazy a tím velmi dobře odpovídá možnostem dokonce i malých dětí. Jako zvláště vhodná pro ně se jeví proroctví Izaiášova. Dítě velmi dobře asociuje obraz Krista jako světla, proto jím začínáme (Iz 9,1: Lid, který chodil ve tmě, uvidí velké světlo.). Tento obraz se velmi vhodně doplňuje s obrazem Krista - Dobrého pastýře. Nositelem světla bude Dítě s nádhernými jmény (Iz 9,5). Prorok se zmiňuje i o Matce Boží (Iz 7,14). Prorok Micheáš zase o místě narození, kde nechává vyniknout kontrast mezi malým a velkým (Mich 5,1), který je pro děti zvlášť přitažlivý. 
Záměrem předávání těchto textů Starého zákona není snaha seznámit děti se Starým zákonem, což by vyžadovalo vnímání historie, a to děti do šesti let nemohou mít. Naším cílem je nabídnout obrazy a výrazy, které jsou pro děti poutavé a snadno uchopitelné. Později (kap. VII) si ukážeme, jak různá jména Mesiáše poskytnou dítěti slova k modlitbě.
 

Vtělení

 

Biblický zeměpis

Podle našeho názoru je důležité, aby historické události měli rovněž materiály vztahující se k jejich geografii, aby si děti události uměly spojit s konkrétním místem. Tento materiál pomáhá události konkretizovat. 
Ve vztahu k velikonočním a svatodušním událostem se zaměříme na město Jeruzalém. Postavili jsme plastický model krajiny a do něj jsme umístili město v měřítku pro využití dětmi. Historické budovy a městské hradby jsou pohyblivé; mohou být vyňaty a přestavěny na velký karton, který má stejný půdorys jako plastický model. Tímto způsobem se děti učí jména míst, kde se odehrály nejdůležitější události utrpení Páně, smrti a vzkříšení (poznámka v ČR jsme zatím plastický model nezkoušeli, spokojujeme se s plánkem na kartonu). 
 
Pokud jde o pašijové události, omezíme se na udání polohy místa, kde se konala poslední večeře, dále Kaifášova domu, pevnosti Antonie, chrámu, olivové zahrady, Golgoty/Kalvárie a hrobky, kde došlo ke vzkříšení Ježíše. Texty nabízí detailní popis pašijí; ale myslíme si, že tyto texty by se dětem neměly číst. Někdy jdou tyto pasáže do detailů, které vzbuzují hrůzu, kterou bychom neunesli, kdyby šlo o naše blízké; proč bychom tedy na nich měli lpět v případě Ježíše? Riskujeme vzbuzení pocitů, které by vzbuzeny být neměly. Soustředíme se na Poslední večeři, smrt a vzkříšení a na Dar Ducha svatého.
 

Prezentace Poslední večeře je spojena s tím, co již bylo dříve prezentováno o mši svaté, obzvláště ve vztahu k epiklézi (vzývání Ducha Svatého). Během prezentace poslední večeře zdůrazníme Ježíšovu vůli zůstat s lidmi po všechny věky;  proto se soustředíme na slova o proměňování, jimiž Ježíš vyjadřuje tuto vůli: jeho přítomnost ve chlebě a víně ukazují na jeho věčnou přítomnost uprostřed lidstva a Jeho nekončící působení v životě lidstva. Čteme hlavně Marka 14,12-17; 22-24, vynecháváme Jidášovu zradu, která na dětech zanechává příliš velký dojem. 

 

Smrt a vzkříšení

O Kristově smrti můžeme začít mluvit ve chvíli, kdy děti znají podobenství o dobrém pastýři, který přislíbil, že položí za své ovce život. Událost smrti zakotví tento Ježíšův příslib v dějinách. Jak už bylo řečeno, podobenství dětem pomůže intuitivně porozumět smyslu Velikonoc: dobrý pastýř je lidem vždy na blízku a tato skutečnost se konkrétně naplňuje v okamžiku jeho smrti.  

Z několika důvodů se při vyprávění o Kristově smrti dětem držíme evangelia podle Lukáše (Lk 23,33-49). Především v něm nacházíme snahu ukázat kontrasty: zachycuje nejvyšší okamžik ponížení Ježíše častými odkazy k Jeho královskému majestátu (verše 37-38,42). Ježíš je král tajemného království, se kterým je to jako se zrnkem hořčice, a proto je pro nás někdy těžké ho vidět; Ježíš však zůstává králem i na kříži. Lukáš doslovně cituje Ježíšova slova odpuštění, a také Jeho sílu obrátit na víru dobrého zloděje a vojáka – prvek, na který jsou děti citlivé. Kromě textu z Lukášova evangelia zmíníme též přítomnost pohanů (vojáků) a židů (Matka Boží, apoštol Jan) u Kristova kříže (srov. Jan 19, 17-30), které ukazují na univerzálnost této události (podobně jako tomu bylo s návštěvou mudrců). Starším dětem můžeme ukázat i rozměr Kristovy smrti na odpuštění hříchů, tedy i těch našich.

Je třeba zdůraznit, že zvěstování o Kristově smrti by nikdy nemělo být odděleno od zvěstování o jeho vzkříšení. Věříme, že je nutné je předkládat společně; dokonce se ani s dětmi nepozastavíme nad smrtí samotnou, vzhledem k tomu, že smrt byla následována vzkříšením. Vzkříšení má zůstat v podvědomí dětí. Jelikož je důraz častěji kladen na smrt, stává se, že nabyde větší barvitosti než vzkříšení. My bychom se však měli soustředit na zvěstování o vzkříšení. Smrt je běžná událost; mnoho lidí mělo odvahu čelit smrti z lásky ke svým bližním. Co je ale na smrti Ježíše zcela nové je to, že skrze něj po smrti následuje obnovený a věčný život. Může být těžké pochopit skutečnost, že díky Kristovi je život silnější než smrt. Myslíme si, že je třeba se vyhýbat dlouhým popisům utrpení a více prostoru věnovat vzkříšení.

Z textů o vzkříšení je dobré znovu zvolit Lukáše, obvzláště kvůli výjimečné pasáži: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen“ (Lk 24,5-6). Později čteme Janův popis vzkříšení pro jeho barvitost a důležitost věnovanou Petrovi.

Liturgie světla

 

Slavnost Seslání Ducha Svatého

 
 

Diskusní téma: VI. Historické události v životě Ježíše Krista

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.